1

Nejdřív umřeli chudí, za pár let i elity

Témata:

Mnoho lidových kultur donedávna či dodnes praktikuje zemědělství, které má blízko k zahrádkaření. Ve východní Africe se skoro veškerá práce na poli odehrává pomocí těžkých motyk schopných rozrušit pevné červené lateritické půdy. „Zahrádkaření“ je typické i pro indiánské kultury amerického jihozápadu, kde např. indiáni kmene Hopi či Zuni se pečlivě starají o každou sazeničku kukuřice. Zalévají ji vodou, zahrnují hlínou, ale navíc ještě přivolávají déšť a tančí. Ale i z jiných kultur máme doklady toho, že se polím a zahradám zpívalo. Tady je spojení mezi kulturou a agrikulturou obzvlášť silné a rozšiřuje fenomén zahrádek do sociální roviny. Společně zpíváme, společně sklízíme a pak se dělíme o úrodu a děkujeme Matce kořínků a Otci deště.

Archeolog Mark Varien zkoumá staré indiánské vesnice Anasaziů v Novém Mexiku, kde nejpozději koncem 13. století v Crow Canyonu zaniklo po sérii suchých let husté indiánské osídlení a kukuřičná pole se proměnila v polopoušť. Tradiční vysvětlení se týká jenom sucha, které se právě v této době opakovalo příliš často, ale při podrobnější analýze se ukazuje ještě něco jiného. Změnilo se nejenom klima, ale také sociální model.

Kultura drobných pěstitelů kukuřice a příležitostných lovců Anasaziů trvala zhruba 700 let. Přitom dokázali postavit velká puebla i složité obřadní místnosti, tkali látky a vyráběli tak husté košíky, že v nich mohli nosit i vodu. Museli se však postavit suchu, které dokážeme datovat díky analýze letokruhů stromů. Úzké letokruhy znamenají klimatický stres. Ten však může být způsoben mnoha různými způsoby, a proto přírodovědci dnes pracují s celými sériemi vzorků z desítek stromů a z více lokalit.

Ukázalo se, že během sedmisetleté historie byla tato oblast postižena suchem dohromady 110x, tedy každých sedm let bylo kritických. Porozumíme pak, proč nejběžnější paleoindiánské stavby jsou sýpky postavené ve vysokých skalních převisech a na nedostupných místech. Sýpky znamenají, že nějaká autorita vybírá daně v podobě obilí, stará se o něj a pak jej v dobách často přicházejícího nedostatku opět rozděluje.

Indiáni na ploše asi o velikosti České republiky, vytvořili takový typ společnosti, který byl založený na sdílení a vzájemné pomoci. Byla to poměrně homogenní, ale chudá společnost. Teprve mnohem později začali Anasaziové stavět velké budovy a budovat elity. Klima bylo stále chaotičtější, ale také oni sami ztráceli schopnost se spravedlivě dělit. Koncem 13. století přišlo velké sucho, někteří lidé odešli, jiní splynuli s okolními kmeny, ale většina populace vymřela. Nejdřív umřeli chudí lidé, ale pak o pár let vymřely i elity. Mark Varien se domnívá, že konec indiánských zahrádek a polí by mohl příběh i o nás samých a já mu to vyvracet nebudu.

Šestnáctý díl z rozsáhlé eseje Res rustica Bohemica (Zahrada malých dobrodiní v čase velké proměny světa), který Václav Cílek píše pro širší publikaci v USA.

Čtěte první díl: Štěstí, které nám zprávy nedají. Jak si nás vychovávají stromy?

Čtěte druhý díl: Práce s hlínou je noblesa. Komunitní zahrádky zlepší život

Čtěte třetí díl: Zahrádka bez plotu? Děvče bez studu. Ale pěkně od začátku

Čtěte čtvrtý díl: Svět včerejška. Vzpomínky na zahrádky našich babiček

Čtěte pátý díl: Přežije ten, kdo má brambory, zelí a cibuli

Čtěte šestý díl: Jak přežít zhroucení civilizace

Čtěte sedmý díl: A proč umělci už nemalují květiny?

Čtěte osmý díl: Chudý impresionista maluje zeleninu, bohatší květiny

Čtěte devátý díl: Co je důležitější než hanebný intelektuální provoz?

Čtěte desátý díl: Vyspělý svět zchudne. Čeká nás veselá chudoba?

Čtěte jedenáctý díl: Kuchařka pro časy budoucí

Čtěte dvanáctý díl: Proč létat ke hvězdám, když se mohu zahrabat do hlíny?

Čtěte třináctý díl: Co se děje se světem?

Čtěte čtrnáctý díl: Kdo se zbavuje starých stromů, zbavuje se starých lidí

Čtěte patnáctý díl: Nejsme v divočině. Evropa zdůrazňuje jiný řád světa


/
Autor je geolog a esejista

Pracuje v Geologickém ústavu AV ČR, zabývá se vývojem krajiny, klimatem, životním prostředím a proměnami světa. Učí či učil na českých i zahraničních univerzitách. Publikoval desítky studií, ale i knihy pro širší veřejnost (Krajiny vnitřní a vnější, Dýchat s ptáky, Kameny domova  a další). Spolupracoval na asi stovce dokumentárních filmů i řadě uměleckých výstav. Je ženatý, má dvě dcery, žije a pracuje v Praze a na cestách.

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.