1

Proč létat ke hvězdám, když se mohu zahrabat do hlíny?

Témata:

Hlavně ne nic jedinečného a nenahraditelného! Proč létat ke hvězdám, když se mohu zahrabat do hlíny a přimknout k vegetaci? Lhostejnost hvězd je přeci hrozivější než lhostejnost stromů. Pokud se mi o něco jedná, tak je nové propojené vidění světa třeba skrze krajiny, kameny či zahrádky. Jenže to celé nové vidění světa je jen pokus, jak oživit neolit a protože to nejde, tak místo toho – neboť jsme neporozuměli – vytváříme něco, co tu ještě nebylo.

Hermetický filosof, básník a šprýmař Vladislav Zadrobílek mi vyprávěl, jak jedny z nejzajímavějších děl českého moderního umění po roce 1960 vznikly tak, že pár malířů mohlo vyjet do Paříže a když se vrátili, tak dalším malířům po hospodách vyprávěli, co viděli. Ti ostatní pak také chtěli namalovat něco „pařížského“, a protože nevěděli, jak to vypadá, tak udělali něco ještě zajímavějšího. Jak dobře je být podpálen a špatně informován!

Píši o těchto věcech, protože jsem byl vyzván. „Taoistický“ malíř Zdeněk Bouše, spolužák proslaveného grafika Vladimíra Boudníka mi jednou řekl, že nerad maluje „ze sebe“, co by si sám přál, a že mnohem správnější je jako v baroku pracovat na objednávku a s mnoha omezeními, která brání individualistické domýšlivosti. I od těch největších umělců jako byl Tintoretto, Tizian či Michelangelo známe sotva pár děl, které dělali ve volném času pro sebe.

Evropská literatura začíná Homérem, pokračuje homérskými hymny a Hésiodem. Ten nejprve napsal poučnou báseň o zrození bohů – Theogonii a hned poté návod, jak žít v souladu s časem – Práce a dni. Ve Zrození bohů píše, že obrovitá Země a široké Nebe nechala zrodit lidi, bohy i hory, takže všichni máme sice konfliktní, ale přeci jen společný základ a jsme do nějaké míry spřízněni. Ať už se nám to líbí nebo ne.

Práce a dni působí na první dojem jako zemědělský kalendář, který určuje, kdy máme sít a kdy sklízet. Jenže právě tyto údaje vytvářejí úplně základní vztahy ke světu. Není to o velkých slovech, ani božských principech, ale o tom: „ nejprve si pořiď dům, ženu a k orání vola, pak všechno nářadí. Opatři si, co potřebuješ, abys nemusel nikoho dalšího prosit. Když ti nepůjčí, budeš v koncích. Na zítřek nic neodkládej a o pozítří nedbej… pluhy si pořiď dva a řádně je doma sestav. Když se jeden poláme, můžeš k druhému přepřáhnout voly.“ Všichni ostatní antičtí autoři se k Homérovi a k Hésiodovi dalších tisíc let obraceli jako k zakladatelům řecké, a tím i evropské kultury. Skoro si myslím, že kultura je mnohem jednodušší záležitost, než se nám snaží historici umění namluvit. Nespočívá ani ve slovech, ani v barvách a tvarech, ale ve schopnosti udělat ve správnou chvíli potřebný úkon. Málem jsem napsal čin, ale v životě se jedná hlavně o malé věci. A ty, když jsou v pořádku, tak se daří i ty velké.

Profesor řecké literatury David Grene musel být pozoruhodná vergiliovská postava, který v sobě kombinovala praktickou znalost života na irské farmě s antickou klasickou literaturou. Rozuměl koním i kravám a dobře zacházel s pluhem. Věděl, že to je týmová práce, která od člověka i koně vyžaduje určitý rytmus. Výsledkem jeho životní zkušenosti byla jakási „teologie zahradničení“ sestávající z prostých praktických sentencí typu: „když dozrává víno, jsou kozy nejtučnější“ (Vergilius: Georgica, verš 341) i úvah o místě člověka ve světě přírody, zvířat i lidí. V dobře na vlastní oči a ruce odpozorované monografii o homérském pěvci Hésiodovi a o osm století mladším Vergiliovi píše, že klíč ke kosmu spočívá v tom, že nemůžeme něco dostat a nic nedat.

Zeus chce, aby si lidé uvědomili, že obilí se dá získat jen namáhavou prací a vše ostatní je marnost. Vlastností vesmíru není přerozdělovat veřejné finance, ale dát něco za něco. Příroda je řád, léto vždy následuje po jaru. Jeřábi přilétají, když je čas orat. A až se objeví Plejády do té doby skryté v oceánu, je zapotřebí sklízet. Svět je v podstatě prostý, ale bohatý a propojený. Olympští bohové pocházejí z jedné rodiny. Škorpí se a občas podvádějí, ale přeci jen pracují společně, takže děje hvězd, zemských hlubin, nesmírného Okeánu i rostlin a lidí sledují stejný řád. Většina příběhů a mýtů se odehrává ve chvíli, kdy je porušen odvěký řád, anebo když přecházíme z jednoho věku do druhého. Jinak jakoby čas ani neexistoval.

Většinu času podobně jako temnou hmotu ve vesmíru ani nepozorujeme. Historik Zikmund Winter proslul svými knihami o běžném životě v renesanci a baroku. Z mnoha kronik a zápisů vybíral barvité historky, takže dnes máme dojem, že v renesančním městě se neustále odehrávaly nějaké půtky, souboje, loupeže a mordy. Jenže se ukazuje, že většinu doby se ve městě a ještě víc na zahrádce nic mimořádného (tedy mimo obvyklý řád) nedělo. Vergilius ví, že povahou tohoto řádu je jak veselá harmonie podobná vlámské venkovské tancovačce, tak i iracionální krutost občanské války nebo ničivého ohně v dosud klidné vesnici. Georgica proto nejsou jenom oslavou jednoduchosti venkovského života a hojnosti plodin, ale také varováním před nepřízní počasí a zlobou doby.

David Grene sepsal své paměti v klidné knize O zemědělství a klasické literatuře. Snad nejkrásnější partie knihy se týkají jeho vlastních zkušeností s orbou, která jej naplňovala radostí. Koně totiž velmi dobře rozumějí rytmu, a kdyby to šlo, tak by zřejmě byli velice dobrými bubeníky. Grene oral pomalu a pravidelně, tak aby se práce líbila i jeho koni, který se zjevně na pole těšil. Dávný řád orby se začal v Americe měnit v letech 1947-1955 a v Irsku o něco později. Válečný průmysl totiž ztratil velké zakázky a snažil se nalézt jiné uplatnění. Venkov obcházeli obchodníci a nabízeli malé traktory, které stály zhruba desetkrát tolik jako koňské spřežení Grene popisuje, jak se farmářů zmocňovala nějaká duševní netrpělivost. O koně bylo totiž nutné se starat ráno i večer a v poledne je nešlo jen tak nechat na poli a odejít domů na oběd.

Práce s koňmi byla svým způsobem jednodušší, protože koně se na rozdíl od traktorů neměnili a vyžadovali stále to samé. Traktory rostly ve velikosti, byly stále složitější, dražší a výkonnější. To vytvářelo tlak na zvětšování plochy zemědělských usedlostí. V náladě doby přicházelo něco, co dělalo práci s koňmi stále obtížnější. Farmáři opouštěli koně spíš z psychologických než ekonomických důvodů a tehdy se něco událo s naším vztahem k půdě a jídlu. Ze zemědělství se stal druh průmyslu a obilí přestalo být darem Země. Nic už je nespojovalo s východem Plejád či letním slunovratem a všemi pohyby hvězd a svátky zemědělského roku, podle kterých se dřív řídil program prací a oslav. Ale v hluboké mysli věříme Hésiodovi a Vergiliovi, jinak bychom jejich díla nestřežili a neopisovali skoro dvě či tři tisíciletí. Cítíme, že všichni společně podléháme stejnému řádu a ten se právě v těchto letech mění.

Dvanáctý díl z rozsáhlé eseje Res rustica Bohemica (Zahrada malých dobrodiní v čase velké proměny světa), který Václav Cílek píše pro širší publikaci v USA.

Čtěte první díl: Štěstí, které nám zprávy nedají. Jak si nás vychovávají stromy?

Čtěte druhý díl: Práce s hlínou je noblesa. Komunitní zahrádky zlepší život

Čtěte třetí díl: Zahrádka bez plotu? Děvče bez studu. Ale pěkně od začátku

Čtěte čtvrtý díl: Svět včerejška. Vzpomínky na zahrádky našich babiček

Čtěte pátý díl: Přežije ten, kdo má brambory, zelí a cibuli

Čtěte šestý díl: Jak přežít zhroucení civilizace

Čtěte sedmý díl: A proč umělci už nemalují květiny?

Čtěte osmý díl: Chudý impresionista maluje zeleninu, bohatší květiny

Čtěte devátý díl: Co je důležitější než hanebný intelektuální provoz?

Čtěte desátý díl: Vyspělý svět zchudne. Čeká nás veselá chudoba?

Čtěte jedenáctý díl: Kuchařka pro časy budoucí


/
Autor je geolog a esejista

Pracuje v Geologickém ústavu AV ČR, zabývá se vývojem krajiny, klimatem, životním prostředím a proměnami světa. Učí či učil na českých i zahraničních univerzitách. Publikoval desítky studií, ale i knihy pro širší veřejnost (Krajiny vnitřní a vnější, Dýchat s ptáky, Kameny domova  a další). Spolupracoval na asi stovce dokumentárních filmů i řadě uměleckých výstav. Je ženatý, má dvě dcery, žije a pracuje v Praze a na cestách.

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.