Nechtějí muslimské přistěhovalce. Jsou proto rasisti a šovinisti?
Průvodce populistickou Evropou
Uprchlická krize pomáhá v Evropě radikálům a populistům. Naposledy to bylo s 29 procenty vítězství národovecké Švýcarské lidové strany ve volbách minulou neděli, týden předtím 31 procent pro Svobodné a druhé místo v zemském parlamentu ve Vídni. Protipřistěhovalecké (a taky euroskeptické) strany v západní Evropě – rakouští Svobodní, francouzská Národní fronta, Dánská lidová strana, Švédští demokrati, v Anglii UKIP, v Holandsku Strana pro svobodu – jsou na vzestupu.
Ale dají se házet všechny do jednoho xenofobního pytle? Proti masovému přistěhovalectví lze být z různých důvodů. Je tedy potřeba vědět, zda se konkrétní politická strana staví odmítavě vůči spoluobčanům s jiným etnickým původem a k azylantům, kteří už v zemi jsou, nebo zda jsou „pouze“ proti probíhajícímu či budoucímu přistěhovalectví. A i proti němu může člověk být z jiných důvodů, třeba jen proto, že mu vadí prudkost celého procesu, zátěž pro trh s byty, městskou dopravu, plné čekárny u lékaře. A existují i liberálové, jimž nevadí dokonce ani masové přistěhovalectví jako takové, ale povaha toho konkrétního, muslimského.
Strany, které se radikálně staví proti muslimskému přistěhovalectví, dosahují dnes v jednotlivých zemích staré Evropy kolem 25 až 30 procent. Není možné, že by třetina západoevropských společností sestávala z rasistů a šovinistů.
Pro ilustraci jsem vybral dvě strany původně nacionalistické (rakouští Svobodní a francouzská Národní fronta) a dvě, které poslouží jako důkaz, že proti muslimské migraci se politik může vymezit i z liberálních pozic (Wildersova Strana pro svobodu a německá AfD). Překvapivě se k sobě oba tábory v posledních letech přibližují – není to důkaz, že v Evropě se děje něco neblahého?