Po tajných stezkách pražské periferie. S Peňásem na výpravě do Nuslí
VÝPRAVY JIŘÍHO PEŇÁSE
Po tajných stezkách pražské periferie. Tímto mnohoslibným názvem nalákal spisovatel a redaktor Echa Jiří Peňás několik důvěřivců, kteří se s ním vydali na sobotní procházku.
Sraz byl ovšem na náměstí Míru, což jim bylo hned poněkud podezřelé. To že je ta tajemná periferie? To jsou přece Královské Vinohrady! Bydliště prominentních vrstev!
Peňás jim přitom v nabídce na Hithitu, kde se sháněly peníze pro vydání krabice na soubor jeho Výprav, sliboval dobrodružnou pouť za pražským tajemstvím, takže někteří zájemci doufali ve skutečnou expedici, která by snad měla směřovat do katakomb či do nebezpečných slují pražského polosvěta.
Ve skutečnosti je ale vzal na špacír do Vršovic a pak do Nuslí. Po cestě se jim snažil vsugerovat, že procházejí mimořádně zajímavými místy, třeba ulicí Francouzskou a ulicí Krymskou, tím vršovickým Montmartrem, kde však bylo v dopoledních hodinách pusto a prázdno. Důvod jeho výběru se vyjasnil v okamžiku, kdy se svěřil, že v dobách svého mládí v jednom činžáku vykonával funkci domovníka, na což dosud sentimentálně vzpomíná.
Cesta pak vedla Viničním údolím, pod monumentální vilou Moritze Gräbeho, dnes Grébovkou zvanou, pak pod Zvonařkou a po Nuselských schodech na Synkáč čili místy každému Pražanovi známými, což nezabránilo, aby se Jiří Peňás několikrát nezmýlil ve směru a nezapletl.
Účastníci procházky zůstali naštěstí trpěliví a vstřícní, neboť věděli, že cíl, proslulá švejkovská restaurace U Bansethů je již nedaleko. Tam se pak výprava zdárně zakončila. Účastníci dokonce projevili zájem o Výpravy další, například do Malešic nebo Záběhlic.
Výpravy Jiřího Peňáse si za téměř dekádu získaly nebývalou popularitu u čtenářů, jeho vyprávění zaujala osobnosti s různými politickými či společenskými preferencemi. Můžeme bez přehánění říct, že se Jiřímu Peňásovi povedlo vytvořit nový literární žánr, který spojuje osobní vzpomínky s historickými črtami, volnými úvahami a průvodcem.
