O konformistovi. Nejvyšší čas ódu na empatii odmítnout

„Kdyby ti řekl, abys vyskočila z okna, tak bys skočila?“ slýchává dítě od rodiče odrazujícího je od nápodoby charismatického spolužáka. Otázka prozrazuje, že rodič toho o lidské psychice, kterou neodhalily teprve sociální sítě, příliš neví. Ale ty sítě bývají ve svých svědectvích obzvlášť přímočaré. Zvlášť děti rády napodobují, co vidí na TikToku. Třeba „blackout challenge“ je vybízí, aby se vzájemně škrtily, ideálně až do bezvědomí, a přitom se natáčely. Není-li poblíž kamarád, lze škrcení a nahrávání zvládnout i samostatně. Prý to dokazuje odvahu.

Skočila by tedy dcera z okna? Samozřejmě. Skočila by i maminka. Víme, co jsou lidé schopni provést zčásti pod vedením autority, zčásti nápodobou. Má to i své výhody. Občas lze slyšet, že ne inteligence umožnila člověku stát se pánem tvorstva. Rozhodující byla chytrost v kombinaci se schopností spolupráce. I v akademickém a veřejném prostoru zesílil důraz na kooperativnost, solidaritu, empatii. Jeden druhému prý vděčíme za vše, a kdo v pozitivním smyslu hovoří o individualismu, je podezříván ze sobectví.

Pod tlakem se v posledních letech ocitly i tzv. experimenty lidskosti, jak jsou přezdívány Milgramovy a Zimbardovy psychologické pokusy. Vznikly v reakci na druhou světovou válku a kladly si za cíl porozumět mlčící většině, která nezabránila zlu. Třeba filozof Hans Bernhard Schmid ukázal v knize Morální integrita (2011), že tyto experimenty byly neetické a kvůli individualistickému předpojetí je autoři mylně interpretovali. Oba psychologové z nich usoudili, že touha zapadnout, ochota ke spolupráci i důvěra činí z lidí snadno zločince. Podle Schmida se tím minuli s pravou povahou nacistického zla, a navíc shodili to, co je na člověku nejcennější: schopnost spolupráce. Ke zlu častěji vede „idiocie vlastního rozumu“ než důvěra v druhého.

Nehledě na to, že by nikdo soudný nepopíral důležitost spolupráce, je otázka, jestli s jejím vyzdvihováním nebýt obezřetnější. Žijeme v době, kdy jsme vlivem digitálních médií i globálních nadnárodních institucí propojeni natolik, až se naše myšlení zdá dokonale sehrané, takřka epidemické. I kdyby se Zimbardo a Milgram pletli v nacistickém zlu, co když jedinečným způsobem osvítili systémové tlaky současných společností?

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.