Nesmrtelnost prostřednictvím bratrů červů. Výstava Marka Škubala v DOXu

KOMENTÁŘ

Nesmrtelnost prostřednictvím bratrů červů. Výstava Marka Škubala v DOXu
Kdo se neztratí v labyrintických chodbách holešovické galerie DOX (Poupětova 1, Praha 7) a dostane se do druhého poschodí, a tam ještě správně odbočí vpravo a pak vlevo, vstoupí do neobyčejného světa Marka Škubala: ocitne se na výstavě Prometheus, která se otevírala tento čtvrtek. Foto: Jiří Peňás
11
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Kdo se neztratí v labyrintických chodbách holešovické galerie DOX (Poupětova 1, Praha 7) a dostane se do druhého poschodí, a tam ještě správně odbočí vpravo a pak vlevo, vstoupí do neobyčejného světa Marka Škubala: ocitne se na výstavě Prometheus, která se otevírala tento čtvrtek.

 

Marek Škubal (roč. 1986) je mistr úctyhodného řemesla sochařského, které provozuje na úrovni, jíž dosáhli naposledy velcí umělci doby J. V. Myslbeka nebo Augusta Rodina: ne že by potom sochaři neexistovali a sochařství zaniklo, ale ta preciznost, pečlivost, pokora, úcta k zobrazovanému objektu, ta se již z umění moderní doby spíše vytrácela. Marek Škubal ji vrací v nové, mimořádně sugestivní, citově ba až bolestně vypjaté podobě – a přitom nepochybně krásné a omamné. Jeho sochařské výtvory jsou do hmoty provedené sny a vize horečnaté, a přitom zcela soustředěné mysli. Škubal je sochařským básníkem reality na pokraji bytí a nebytí, života a smrti, spánku a nevědomí. Modeluje fenomény blízké zániku, chorobnosti, ošklivosti, příšernosti, rozkladu a hnusu, ale – a to je důležité není v tom špetka nízkosti, vulgarity nebo nějaké skandálnosti! Je to ryzí a vysoké estétství na úrovni nejvyšší školy dandyovské elegance. Jevy, které si normální člověk oškliví a kterých se děsí, on povyšuje svým mistrovským zpracováním do podoby jakési výtvarné básně či hudební skladby, hrané či zpívané těmi nejjemnějšími tóny a hlasy. Jeho přirozenými učiteli a spojenci jsou velcí zasvětitelé temnoty a krásy Edgar Allan Poe a Charles Baudelaire, jejichž nádherné portréty vymodeloval s láskou, která jejich čtenáře až dojímá. V nešťastném covidovém jaře 2020 byl jeho monumentální portrét E. A. Poea centrálním výtvorem poeovské výstavy Sen ve snu, nyní v DOXu se setkáváme s hluboce procítěným portrétem Charlese Baudelaira a hlavou Rodericka Ushera, postavy z povídky, v níž Poe líčí strašidelný zánik dědičně postižené rodiny: „mrtvolně bledá pleť, oči velké, průzračné a nesrovnatelně třpytné… příšerná bledost pleti, nezemský lesk očí“. To všechno se Škubalovi podařilo v jeho bílé bustě vystihnout, a ještě jí dodat něco navíc, od čeho nelze oči jen tak odtrhnout: snad nějaký smutek, který brzy přejde i na vás, přičemž v tom smutku brzy objevíte chuť lásky a porozumění.

Foto: Jiří Peňás

Aktuální výstavu věnuje Marek Škubal třem prolínajícím se tématům. Jsou jimi Snění, Vanitas čili Marnosti a Mýtus. Snění, to je látka tvořená ze spánku, jenž je bratrem smrti… Škubal vytvořil sérii keramických masek, jež mohou být maskami posmrtnými, ale také to mohou být tváře spících starců: mají zavřené oči, stařeckou tvář, ale nikoli snad ještě morbidní rysy. Výtvarně jde o poctu Škubalovu oblíbenci, pozdně baroknímu sochaři F. X. Messerschmidtovi, slavnému autorovi série hlav s grimasami a škleby, jež fascinují právě tím, že mají tak daleko ke konvenční představě krásy.

Foto: Jiří Peňás

Ta se dostává do extrémní polohy ve druhé části, Vanitas, kde Škubal zpracovává staré, ale věčné téma zátiší s lebkou či lebkami. Nesmírně precizně vyvedené lidské lebky v různém stavu deformace, rozkladu nebo i zcela neporušené jsou doplněné hemžením červů, kteří pochopitelně jsou rovněž keramičtí, ale iluzi skutečných živých tvorečků těžko nepodlehnout. Škubal je ctitel těchto z konvenčního pohledu odporných, ve skutečnosti úžasných stvoření: věnoval jim polovinu výstavy Nelidské v galerii Trafo v roce 2018. Autor článku se tam s jeho dílem seznámil a od té doby ho každé setkání s jeho dílem i osobou velmi zajímá a obohacuje. Nuže, červi jsou ve styku s lidskou mrtvolou jejím metamorfovaným pokračováním, de facto jsou symbolem nesmrtelnosti a přechodu těla do jiných forem.

Foto: Jiří Peňás

Třetí část výstavy, Mythos, je Škubalovou poctou mytologii, především té antické, kterou vnímá jako nekonečný arzenál pro fantazii a imaginaci. Ta jeho je v mnohém bolestná a krutá, ale proměněna tvořivým dotykem umění stává se zdrojem úžasu a výzvou k soucitu se všemi podobami světa a nesvěta, života i smrti.

Kdo má trochu cit pro tyto věci, nechť neváhá a zajde se na mistra Škubala podívat. Jsem si jist, že na něj už nezapomene.

 

×

Podobné články