Babišovy prohřešky, Pavlovo mlžení a doktoráty z Mendelu. Připomeňte si kauzy kandidátů

Už jen dva týdny dělí Česko od třetí přímé volby prezidenta a deník Echo24 přináší přehled kauz, které jsou spojené s hlavními favority. Zdaleka největší množství různých kauz má za sebou bývalý premiér a miliardář Andrej Babiš. S ním se nepojí jen trestní stíhání za Čapí hnízdo, o níž by měl soud rozhodnout v lednu, nebo spolupráce s StB, ale také další kauzy okolo čerpání dotací, nákupu korunových dluhopisů nebo ovlivňování finanční správy. Petr Pavel zase dlouhodobě mlží o své minulostí, zatímco Danuše Nerudová čelí kritice v kauze udělování doktorátů na Mendelově univerzitě, kterou jako rektorka vedla.

Babiš se ve vysoké politice pohybuje od roku 2013, kdy v předčasných volbách skončilo hnutí ANO druhé, vstoupilo do vládní koalice Bohuslava Sobotky (ČSSD) a Babiš se stal ministrem financí. Na povrch se postupně dostala celá řada kauz, které Babiš dlouhodobě označuje za kampaň, kterou proti němu vedou jeho političtí oponenti. Dlouhodobě se řeší Babišova spolupráce s StB, se kterou v roce 1982 podepsal vázací akt a stal se jejím agentem.

Babiš, respektive jeho koncern Agrofert, dlouhodobě čerpá dotace, z nichž několik se ukázalo jako problematických. V březnu roku 2016 se Babiš opakovaně vyjádřil protichůdným způsobem ohledně čerpání dotace na výstavbu farmy Čapí hnízdo. Podstatou této kauzy, kterou od podzimu projednává soud, je podezření na účelové čerpání dotace Evropské unie určené pouze pro malé nebo středně velké firmy, když podle kritiků koncern Agrofert formálně převedl v roce 2008 společnost Čapí hnízdo na jiného majitele krytého listinnými akciemi na majitele, protože Agrofert by dotaci ve výši 50 milionů korun nezískal. Jedním z vyšetřovaných v kauze Čapí hnízdo byl i Andrej Babiš mladší, který si poté stěžoval, že byl unesen na Ruskem anektovaný Krym, protože se ho otec potřeboval zbavit. Babiš starší to odmítl. Ze zneužívání dotací vinila Babiše i Evropská komise (více v komentáři zde).

Na několik dalších kauz upozornili novináři deníku Echo24. Patří k nim mimo jiné kauza korunových dluhopisů. Týdeník Echo v roce 2017 jako první informoval o tom, že si tehdejší ministr financí Babiš coby soukromá osoba pořídil od daní osvobozené dluhopisy Agrofertu za 1,482 miliardy korun. Ty byly hlavním zdrojem jeho osobních příjmů, ročně z nich inkasoval 90 milionů korun a nezaplatil do státní poklady ani korunu na daních. Babiš podle analýzy Echo24 neměl dost osobních příjmů, aby si dluhopisy mohl koupit.

Pozornost a kritiku vzbudily také nahrávky zveřejněné v roce 2017 na twitterovém účtu Šuman, na kterých se Babiš urážlivě vyjadřuje o členech vlády, mluví o médiích, která mu dříve patřila nebo o ovlivňování Finanční správy. Ta měla podle Babiše „zakleknout na firmu FAU Přerov.“. Podle Hospodářských novin chtěl Agrofert koupit sklad chemické firmy. Psali jsme o tom zde a o profilu Šuman informovalo více Echo24 v analýze zde. Na jedné z nahrávek novinář Marek Přibil předává Babišovi dokumenty, které podle něj pocházejí z policejního vyšetřování. Babiš se s Přibilem domlouval na vydávání článků namířených proti Babišovým konkurentům. Vlastnictví a ovlivňování médií skupiny Mafra (např. Lidové noviny nebo MF Dnes) je přitom považováno za extrémně kontroverzní, navzdory přijetí novely zákona o střetu zájmů (tzv. Lex Babiš) v roce 2017. Od té doby se objevila řada případů, které velmi nasvědčovaly tomu, že Babiš má na chod médií značný vliv (více např. komentáři deníku Echo24 zde).

Loni se Babišovo jméno objevilo v kauze Pandora Papers. Ty upozorňují na podezřelé transakce, které řada politiků i dalších osobností z různých zemí realizovala prostřednictvím anonymních offshorových firem. Investigativní novinináři z koncorcia ICIJ upozornili v Babišově případě na to, že si přes offshorové firmy poslal do ciziny téměř 400 milionů korun, za které pak koupil nemovitosti na francouzské Riviéře. Zmíněná analýza Týdeníku Echo nicméně ukázala, že Babiš neměl ani na nákup korunových dluhopisů, takže není jasné, odkud by stovky milionů vzal.

Pavlova minulost

Týdeník Echo také jako první informoval o problematické minulosti generála ve výslužbě Petra Pavla a o tom, jak Pavel o své minulosti mlžil. Týdeník Echo ve svém textu poukazuje na základní rozpor v Pavlových slovech, že do strany vstoupil až v éře Michaila Gorbačova, tedy v době perestrojky, kdy cítil možnou změnu. Pavel však přihlášku podal již v roce 1983, tedy dva roky před tím, než se Gorbačov dostal k moci. A od zmiňovaného roku byl takzvaným kandidátem KSČ, což byl nutný předstupeň plného členství. Pavel tomuto faktu nyní velkou váhu nepřikládá. „Kandidatura? Jasně, ale to přece byla jen formalita,“ mává rukou Pavel, Problematický byl však u Pavla především poslední rok před revolucí. Od zimního semestru 1988 studoval speciální školu Generálního štábu ČSLA – studijní obor vojenské zpravodajství.

„Chtěl jsem pracovat jako vojenský diplomat v zahraničí,“ vysvětloval kandidát na prezidenta Pavel pro Týdeník Echo letos v říjnu, proč se stal krátce před pádem komunistického režimu frekventantem Zpravodajského institutu spadající pod tehdejší komunistickou vojenskou rozvědku. Dosud nepublikovaný dokument z Archivu bezpečnostních složek, který zveřejnil historik Petr Blažek, ale ukazuje, že kurz byl určen výhradně pro budoucí agenty komunistické vojenské rozvědky. Verze o tom, že Pavel aspiroval na kariéru v diplomacii, tak začíná mít stále citelnější trhliny.

Blažek zveřejnil dokument, podle kterého má být více než jasné, že kurz, který Pavel začal navštěvovat před rokem 1989, má s přípravou na kariéru diplomata, kterým se údajně Pavel chtěl stát, jen málo společného. „V období komunismu každý vojenský přidělenec pracoval pro tajnou službu. Říká, že studoval vojenskou akademii v Brně, ale ve skutečnosti to bylo krytí pro Zpravodajský institut,“ říká Blažek s tím, že Pavel o své minulosti opakovaně „mlží“ a nechce přiznat celou pravdu, navíc využívá při omlouvání své minulosti techniku manipulace (psali jsme zde).

O tom, že Pavla skutečně komunisté cvičili jako budoucího rozvědčíka, se pro Týdeník Echo rozpovídal i někdejší Pavlův spolužák Pavel Beneš. „Cvičili nás na rozvědčíky. Ať generál Pavel sebere odvahu a přizná to,“ řekl Beneš.

Placené doktoráty z Mendelovy univerzity

Kauzy se nevyhýbají ani do nedávna výrazně méně známé bývalé rektorce Mendelovy univerzity Danuši Nerudové. Ta považovala za svůj největší handicap, že je „mladá a pohledná“. Nicméně před tím vyšla na povrch kauza ohledně udělování doktorských titulů právě na Mendelově univerzitě. Ta v době rektorského působení Nerudové, nynější prezidentské kandidátky, porušovala údajně podle zjištění kontroly Národního akreditačního úřadu (NAÚ) zákon o vysokých školách i vlastní předpisy.

Úřad zkoumal všech pět fakult, zatímco předešlá kontrola se týkala pouze provozně ekonomické fakulty. Obě kontroly jsou dosud neuzavřené. Vedení fakulty si na nábor studentů najímalo externí agentury, které bohatým Rakušanům a Němcům nabízely snadné studium a doktorát za kratší dobu. Nerudová byla v té době předsedkyní rady pro vnitřní hodnocení, která měla dohlížet na zákonem požadované kontrolní mechanizmy. Expert v oblasti akademické etiky Tomáš Foltýnek v rozhovoru pro SeznamZprávy uvedl, že za svého působení na Mendelově univerzitě prý Nerudovou upozornil na případy plagiátorství, a v některých případech se podle něj nesetkal s tak pružnou reakcí, jakou by v těchto věcech očekával.

Kontroloři NAÚ například zjistili, že se studenti hlásili na státní zkoušku později, než se konala, a jeden student obhájil disertační práci v době, kdy měl přerušené studium. Upozornili také na časté podobnosti v závěrečných pracích studentů různých fakult. Nerudová už dříve sdělila, že interní vyšetřování – mimo jiné několika případů nestandardní délky studia – sama iniciovala. „Do voleb zbývá 25 dnů a podle průzkumů jsem jedním z favoritů. Nepřekvapuje mě proto, že se objevují pokusy dehonestovat moji práci ve vedení univerzity na základě překroucených informací,“ napsala v pondělí.