Opel Insignia: Typické manažerské auto

Insignia druhé generace je na trhu necelý rok, ale německá automobilka už hlásí přes 100 000 objednávek v Evropě. To je v rámci střední třídy velmi dobrý výsledek a jeden z důvodů, proč jsme se rozhodli relativně čerstvý vůz vyzkoušet.

Designovou předlohou současné Insignie se stal vyzývavý koncept Opel Monza, představený v roce 2013 ve Frankfurtu. Styl vozu tehdy udivil nejen laickou, ale i odbornou veřejnost, a tak se nelze divit, že automobilka z konceptu při návrhu nové vlajkové lodi čerpala. Dnes můžeme říct, že se to vyplatilo – design Insignie je zdařile elegantní a zároveň konzistentní. Její kulaté tvary jsou snadno rozeznatelné a určitě nevzbuzují protichůdné emoce. A to je dobře – Opel má být elegantní, ale nepříliš extravagantní.

Zatímco minulá Insignie byla i přes velké vnější rozměry uvnitř malá, současná je úplně jiná. Stojí na
rozvoru 2829 mm, což představuje nárůst o 92 mm. Zároveň je o 55 mm delší (4897 mm), o 7 mm širší (1863 mm) a o 43 mm nižší (1455 mm). To jsou velké změny, které se postaraly o to, aby se pasažérům uvnitř lépe žilo. Nová palubní deska, středový tunel a celkové uspořádání obložení interiéru zajišťuje mnohem vzdušnější pocit než v případě předchůdce. Řidiči již nevadí široký středový tunel, který byl výrazně zredukován, naopak ocení kvalitní sedadla se slušným vedením těla i vyšší úrovní komfortu při dlouhém cestování. Špatně se nebudou cítit ani cestující vzadu, právě naopak: dostanou víc než dost místa, a to hlavně pro nohy – i když přední sedadlo posunu co nejvíc dozadu, pohodlně si za sebe sednu, což není v této třídě běžné. Pak je tu zavazadlový prostor. Insignia se dnes vyrábí buď jako liftback s výklopnou zádí (Grand Sport), kombi (Sports Tourer), nebo zvýšená verze 4x4 (Country Tourer). A po mnohých zkušenostech s převozem rozměrných předmětů uznávám, že elegantní liftback bohatě dostačuje. Široký zavazadlový prostor s ohromným vstupním otvorem nabízí 490 až 1450 litrů dobře využitelného, dlouhého prostoru s téměř rovnou podlahou. Jediné, co mi při běžném používání vadilo, bylo otevírání kufru umístěné ve znaku automobilky a špatné dovírání pátých dveří.

Ovladače jednotlivých palubních funkcí jsou přehledně rozmístěny na jednoduché palubní desce. Infotainment systém s dotykovou obrazovkou není sice bůhvíjak rychlý, ale opět mu nechybí přehlednost, díky čemuž se snadno ovládá. A to je mnohdy důležitější než zbytečné efekty. Jen jedna věc mě zde rozčilovala – aretace některých ovládacích prvků. U některých tlačítek (například vyhřívání sedadel) totiž není jasně poznat, že je skutečně stisknete. V tomto ohledu by si vůz zasloužil zapracovat na kvalitě.

Z široké palety motorů jsme k testu vybrali klasickou kombinaci silnějšího dvoulitrového turbodieselu
2.0 CDTi (170 k a 400 Nm) spojeného s manuální převodovkou. Prvním příjemným překvapením je výrazně lepší odhlučnění jinak vcelku průměrného motoru – jeho klapání k posádce doléhá jen velmi vzdáleně. Motor je běžný cestovní čtyřválec vhodný k dlouhým dálničním přesunům. Do otáček jde i na poměry turbodieselů pozvolna, sílu má pouze v pásmu od 2000 do 4000/min a jeho projev je vzhledem k uvedenému výkonu celkově spíš mdlejší. Je vidět, že tento typ pohonu s převodovkou s dlouhými drahami je určen pro velký nájezd kilometrů s nízkými náklady a často zařazenou šestkou. Klidné ježdění znamená 6,5 l / 100 km, svižnější styl lehce přes 8 l / 100 km.

Nová Insignia udělala velký posun v oblasti komfortu. Podvozek sebevědomě zvládá nerovnosti, i přes použití velkých kol nemlátí do interiéru, a v režimu Tour je dokonce až extrémně plavný. Řízení je stále trochu nezáživné, jak je u podobných aut běžné, ale v zatáčkách je znát výrazná mezigenerační redukce hmotnosti – i těžší verze s turbodieselem váží lehce přes 1,5 tuny, což se příznivě projevuje na agilitě vozu a jeho ochotě měnit směr. Osvědčil se mi i režim Sport, který kromě jiného mění reakce plynového pedálu a propůjčuje motoru alespoň částečnou chuť do života. Dynamika je průměrná – zrychlení na stovku zabere 8,7 s, maximální rychlost činí 226 km/h. Při delším ježdění oceňuji ještě velmi kvalitní čelní světlomety LED Matrix s technologií AFL, které rozhodně stojí za příplatek 35 000 Kč.

Tím se dostáváme k otázce ceny. Je fajn, že v tomto ohledu Insignia není zbytečně ambiciózní, ale naopak férově oceněná. Základní model s motorem 1.5 Turbo o výkonu 140 k stojí 659 900 Kč, testovaná verze s dobrou výbavou a slušným motorem pak 749 900 Kč. Dokonce i vrcholná verze s dvoulitrem o výkonu 280 koní, osmistupňovým automatem a pohonem všech kol se vejde do milionu korun.

Kromě pokročilého parkovacího asistentu a head-up displeje Opel nabízí i další technologie pasivní bezpečnosti. Nechybí asistent pro jízdu v pruzích, systém hlídání mrtvého úhlu nebo funkce automatického nouzového brzdění s funkcí detekce chodců. Z výčtu je patrné, že se nejedná o žádnou revoluci, ale funkční systémy, které mohou v běžném provozu reálně pomoct a při jízdě příliš neobtěžují.

Plusy:

Komfortní podvozek, prostorný interiér, odhlučnění, cena

Minusy:

Špatné dovírání pátých dveří, kvalita tlačítek, pomalý náběh obrazu couvací kamery

Verdikt:

Druhá Insignia je výrazně jiná (a lepší) než ta předchozí. Líbí se mi znatelné snížení hmotnosti, které se projevuje lepšími jízdními vlastnostmi. Kombinace motoru a převodovky je sice logická, ale jinak průměrná, osobně bych rád vyzkoušel i benzinovou verzi. Design je svěží, interiér variabilní a prostorný, ceník nastavený férově. Díky výše zmíněnému je jasné, že zejména pro fleetové účely se jedná o vhodný vůz, osobně bych byl vděčný za lepší zpracování některých prvků interiéru a doladění drobných nedostatků, které člověka zbytečně rozčilují.