Je těžké prožívat štěstí bez rostlin, pokud nejste beduín
1
Panglos pravil: „Mistře přišli jsme vás poprosit, abyste nám řekl, proč byl vlastně stvořen tak zvláštní tvor, jako je člověk?“
„Do čeho se to pleteš“, řekl derviš. „Co je ti do toho?“
„Ale ctihodný otče“, řekl Candide, „na světě je strašně mnoho zla.“
„Co na tom,“ řekl derviš. „Stará se Jeho Výsost, když pošle loď do Egypta, zda myším na lodi se vede dobře nebo zle?“
„Tak co máme dělat?“ řekl Panglos.
„Mlčet“, řekl derviš. (Voltaire, Candide, str. 224)
Svatý Augustin vzpomíná, že k filosofii jej přivedla četba Ciceronova spisu Zahradník, neboli Hortensius, ale Písmo si zpočátku ošklivil, protože mu přišlo příliš jednoduché. Teprve později pochopil, že jsou věci a texty, které „rostou s maličkými“. Jednoduchý text či takové záležitosti ,jako je snídaně na zahradě, působí zpočátku docela jednoduše, ale jak jim člověk přichází na chuť , tak se rozvíjejí a vnitřně košatí jako čajový obřad.
Teprve časem pochopí, že jedny z nejkrásnějších chvil celého dne a možná i života se týkaly snídaně na zahradě či večerního posezení u vína někde pod stromy. Pokud nejste beduín z nedozírných pouští, je velice obtížné prožívat spokojené štěstí bez rostlin. Augustin tyto záležitosti nazývá malými dobry. Bez nich by byl přístup k velkým dobrům mnohem složitější. Pozoruji obraz Claude Moneta Snídaně (1873) a vidím lavičku ve stínu, bílý ubrus, jednoduché jídlo, kousky chleba a skleněnou konvičku možná na čaj, anebo na červené víno. Tak vypadá plná snídaně bohatého člověka. Jídlo a okolí se dá sladit tak, aby vytvářelo jeden celek.
Sedíte za stolem a zdánlivě se kolem vás nic neděje, tedy pokud si nevzpomenete na větu belgického symbolisty Maurice Maeterlincka, který ve spisu Inteligence květin (1907) říká, že ve výzkumu hmyzu rostliny pokročily dál než lidé.
Devatenáctý díl z rozsáhlé eseje Res rustica Bohemica (Zahrada malých dobrodiní v čase velké proměny světa), který Václav Cílek píše pro širší publikaci v USA.
